PokerZone.cz

Zoom - A Zoom +
13.08.2010 | Michal Březík | 1 komentářů

Teorie grindu - 1. díl

Teorie grindu - 1. díl

Tony „Bond18“ Dunst se nedávno ve svém blogu rozepsal na téma přirozený talent versus tvrdá práce - grind. Jde o velmi zajímavý článek, který se netýká jen pokeru, ale všech aspektů lidského počínání. Cituje z několika knih, které mohou být inspirací pro další čtení. Enjoy.

Málokoho překvapí fakt, že lidé, kteří se stanou velmi úspěšní v určité oblasti jsou právě ti, kteří tráví nejvíce času cvičením a efektivním využíváním svého času. Není žádným tajemstvím, že když chcete v nějaké činnosti vynikat, tak ji musíte dělat hodně, opakovaně a často, zvláště v oboru kde vaše konkurence dělá to samé. Zde patří i poker a je velice těžké zůstat na vrcholu, protože nás tlačí do konfliktu mezi tím být excelentní v jedné oblasti na úkor ostatních zájmů a všestrannosti. Navíc část našich protihráčů bude mít velmi málo zájmů mimo pokerový svět, což jim dává příležitost se kompletně ponořit do hry s takovým zápalem, kterého můžeme jen těžko dosáhnout, pokud máme ještě další povinnosti.

Čeho si lidé nejsou vědomi, je jejich potenciál. Obecně předpokládáme, že jsme v určitých aktivitách přirozeně talentovaní a že naše kapacita pro rozvoj ostatních je limitována genetikou, zdroji, časem a naší vlastní lhostejností. Jako výsledek dlouholetého sociálního interakce jsme v sobě naprogramovali “limitující předsudky“: děláme úsudky o tom čeho jsme nebo nejsme schopni na základě našich zkušeností, toho co nás naučila nebo vštípila společnost a zpětnou vazbu dostáváme od kamarádů nebo rodiny. Limitující předsudky zvláště omezují a poškozují ty, kteří nedosáhli nějakého úspěchu o který by se mohli opřít. Když jste nikdy nedosáhli v určité věci úspěchu, tak jak si můžete věřit, že dosáhnete úspěchu v něčem jiném? Často věříme, že jsme schopni dělat to, na čem právě pracujeme a možná něčeho víc a jen několik z nás má sebevědomí, ambice a naprostou odhodlanost věřit, že budou v něčem excelovat, zvláště když jde o velmi konkurenční prostředí. Pravda nicméně je, že máte téměř nekonečný potenciál a možnosti. Za posledních několik let jsem pozoroval jak byly mé omezující předsudky tolikrát překonány a nyní vím, že je možné dosáhnout téměř všeho.

Samozřejmě v rámci reality s zdravého rozumu. Já jsem 25-letý muž, měřím 185cm a nezáleží na tom, jak moc chci a budu na tom pracovat, tak nikdy nebudu dělat centra v NBA. Nicméně kdybych chtěl, tak jsem schopný se stát velmi dobrý v basketbale, i když mám téměř nulový talent na sporty. Mnoho lidí předpokládá vysokou korelaci mezi přirozeným talentem a úspěchem, ale ukazuje se, že naše vnímání přirozeného talentu je často přehnané nebo iluze. Opravdová příčinnost je v procvičování. Hodinách a hodinách procvičování. Malcolm Gladwell píše ve svém díle Outliers:

Téměř po celou generaci byli psychologové po celém světě zapojeni do horlivé debaty nad otázkou, kterou většina z nás považovala za zodpovězenou již mnoho let. Otázka zní: Existuje taková věc jako vnitřní talent? Samozřejmou odpovědí je ano. Ne každý hokejista narozený v lednu skončí hraním na profesionální úrovni. Jen někteří přirozeně talentovaní. Úspěch je talent plus příprava. Problém s tímto pohledem je ten, že čím více psychologové zkoumají kariéry nadaných, tím menší roli hraje přirozený talent a zvyšuje se podíl přípravy.

Důkazem A při sporu o talent je studie z počátku 90. let od psychologa K. Anderse Ericssona a dvou kolegů z berlínské elitní Academy of Music. S pomocí profesoru z akademie rozdělili houslisty do tří skupin. V první skupině byly hvězdy, studenti s potenciálem se stát sólisty světové třídy. V druhé byli ti ohodnoceni jako sotva „dobří“. Ve třetí byli studenti u kterých bylo hodně nepravděpodobné, že se stanou profesionálními hráči a ti kteří chtěli být učiteli ve veřejných školách. Všem houslistům byla položena stejná otázka: kolik hodin jste cvičili na housle od doby co jste začali poprvé hrát, přes celou vaši kariéru?

Každý ze všech skupin začal hrát přibližně ve stejném věku, kolem pěti let. V prvních několika letech cvičili všichni zhruba stejně, kolem dvou až tří hodin týdně. Ale když byli studenti kolem věku 8 let, tak se začaly objevovat rozdíly. Studenti, kteří byli nejlepší ze třídy začali cvičit více než kdokoliv jiný: 6 hodin týdně ve věku 9 let, 8 hodin týdně ve 12, 16 hodin ve 14 a tak se to navyšovalo až do věku 20 let co cvičili 30 hodin jen za účelem se stát lepšími. Ve skutečnosti měli ti nejlepší odehráno asi 10 tisíc hodin. A naopak ti sotva dobří studenti měli za sebou odehraných 8 tisíc hodin a budoucí učitelé měli jen něco přes 4 tisíce hodin hraní.

Ericsson a jeho kolegové pak porovnali amatérské pianisty s profesionály. Objevil se stejný vzor. Amatéři nikdy necvičili více než 3 hodiny týdně během svého dětství a do 20 let měli nahráno kolem 2 tisíc hodin. Na druhou stranu profesionálové každý rok pomalu navyšovali čas cvičení až ve věku 20 let, stejně jako houslisté měli nacvičeno 10 tisíc hodin.

Překvapující věcí na Ericssonově studii je, že on ani jeho kolegové nenašli žádného přirozeného talenta. Nikoho, kdo by bez námahy proplul na vrchol jen se zlomkem hracího času co jeho vrstevníci. Také nenašli žádné „grindery“, lidi co by pracovali více než kdokoliv jiný a prostě neměli to co by je dostalo na vrchol. Jejich výzkum naznačuje, že jakmile má hudebník dostatečné schopnosti se dostat do dobré hudební školy, tak nejlepší hráče odlišuje od těch podprůměrných jen to, jak tvrdě na sobě pracují. Toť vše. A co víc, lidé na samotném vrcholu nepracují jen trochu tvrději, ani mnohem tvrději. Oni pracují mnohem, mnohem tvrději než ostatní.

Myšlenka že, dokonalost v provádění komplexních úkolů vyžaduje určitou míru cvičení vyvstává znova a znova ve studiích odbornosti. Výzkumníci se shodli na tom, čemu věří, že je magické číslo pro odbornou kvalifikaci: 10 tisíc hodin.

Nebo jak říká skvělý saxofonista Charlie Parker:

„Ovládněte svůj nástroj, ovládněte hudbu a pak na všechny ty sračky zapomeňte a hrajte.“

Nezbytným úkolem se pak stává najít motivaci, aby jste dokázali přestát tolik opakování, vytváření disciplíny, aby jste se toho drželi a hledání metod jak strávit čas tím, co děláte, co nejefektivněji. Čas je váš nejcennější a nejdůležitější zdroj. Trvalo mi léta cvičení dosáhnout stavu bez výkyvů nálad a zbytečného vytáčení, ale jedna věc stále u mě vytváří náznak otrávenosti a to je, když někdo plýtvá mým časem, protože vím jak je cenný a nikdy jej nedostanu nazpět.

Naučit se ocenit grinding vyžaduje další reprogramování našeho sociálního předurčení, zvláště pro Američany, protože naše kultura klade největší důraz na okamžité potěšení. V našem technologickém věku jsme zvyklí na získávání věcí, ať jsou fyzické nebo pouze informační, s malým úsilím a nízkou investicí našeho času a prostředků. Aby jste dosáhli dokonalosti, tak se musíte naučit být méně reaktivní, na to co se děje v krátkém čase a neustále přemýšlet, co je pro vás nejlepší v dlouhodobém horizontu. Musíte se naučit ocenit hodnotu grindu, nebo jak říká rapper 50 Cent

„Většina lidí nezvládá nudu. To znamená, že se nedokážou soustředit na jednu věc, aby v ní byli dobří. A pak se diví proč jsou nešťastní.“

Když budu dál citovat The 50th Law, knihu o důležitosti pracovní etiky od Roberta Greena a rappera 50 Centa:

Jakmile dosáhneme určité úrovně mistrovství, tak vidíme, že existují vyšší úrovně a výzvy. Pokud jsme disciplinovaní a trpěliví, tak budeme pokračovat dál. Na každé další úrovni nás čekají další potěšení a pochopení věci, takové o nichž jsme ani netušili, když jsme začínali. Můžeme pokračovat tak daleko, jak chceme. V jakékoliv lidské aktivitě je vždy vyšší úroveň, na kterou se můžeme posunout.

Tento koncept učení byl po tisíce let základním kamenem praktické moudrosti. Byl zabudován v konceptu ovládnutí řemesla. Lidské přežití záviselo na konstrukci pazourku, nástrojů, budov, atd. Aby je někdo dokázal dobře udělat, tak se musel naučit řemeslo. Trávil roky jako učeň, postupoval krok za krokem. S objevem knihtisku mohly být knihy hojně distribuovány, disciplína a trpělivost byla pak aplikována na vzdělání - formální získání vědomostí. Lidé co ovládali učení, bez roků sbírání vědomostí, byli považováni za šarlatány a mastičkáře a bylo jimi opovrhováno.

Dnes jsme se nicméně dostali do nebezpečného bodu, kdy se opomíjí základní znalosti. Většinou je to díky destruktivní stránce technologií. Všichni chápeme jejich neskutečný přínos a moc jakou nám přinesly. Ale s velkou rychlostí a jednoduchostí s jakou můžeme získávat věci přinesly také nový vzor myšlení. Od přírody jsme netrpělivá stvoření. Vždy bylo pro nás těžké něco chtít a nemít kapacitu to získat. Zvýšená rychlost z technologií podporuje tento dětinský aspekt našeho charakteru. Pomalé získávání vědomostí se zdá zbytečně nudné. Učení by mělo být zábava, rychlé a snadné. Na internetu můžeme rychle vytvářet souvislosti, povrchně přelétávat od jedné věci k druhé. Upřednostňujeme hodnotu šířky proti hloubce, sílu pohybovat se od jedné věci k druhé radši, než se dostat hlouběji ke zdroji problému a zjistit jak věci fungují.

Ztrácíme smysl pro proces. V takové atmosféře se objevují šarlatáni jako houby po dešti. Nabízejí staré mýty rychlé přeměny-zkratky, krásu a úspěch v podobě knih, CD, seminářů, starověkých „tajemství“ navrácených k životu. A nacházejí mnoho příznivců, na kterých se živí.

Tento vzor myšlení a učení není pokrok. Vytváří fenomén, který můžeme nazvat „spojení nakrátko neboli zkrat“. Abychom dosáhli konce, ovládli proces, to vyžaduje čas, pozornost a energii. Když jsou lidé roztržití, jejich mysl neustále těká od jedné věci k druhé, tak se pak stává obtížnější udržet pozornost na jednu věc na několik hodin, neřku-li na několik měsíců nebo let. Pod tímto vlivem má mysl tendenci ke zkratu. Nebude schopna jít celou cestu až k ukončení úkolu. Bude chtít přeskočit na něco dalšího, co se zdá lákavější. Je mnohem těžší dělat věci dobře, když máme narušené soustředění, a proto se objevují věci, které jsou nekvalitní a jsou dělány s čím dál menším důrazem na detail.

Rozumějte: skutečné tajemství, skutečný recept k moci v tomto světě leží v akceptování ošklivé reality, že učení vyžaduje proces a ten vyžaduje trpělivost a schopnost vytrvat v těžké práci. Na první pohled to není sexy nebo svůdné, ale je to pravda založená na reálné a časem ověřené pravdě, která nikdy nemůže být zvrácena. Klíčem je úroveň vaší touhy. Pokud opravdu toužíte po moci a mistrovství, tak tuto myšlenku vstřebáte a vryjete si ji hluboko do mysli: neexistují zkratky. Budete mít nedůvěru v cokoliv, co jde rychle a jednoduše. Budete schopni vytrvat první měsíce tupé, opakující se práce, protože máte komplexní cíl. To vám bude bránit v dělání zkratek, znalosti mnoha věcí ale neovládat žádnou. Ke konci, co budete skutečně dělat je, že budete zdokonalovat sami sebe – svoji netrpělivost, váš strach z nudy a nevyužitého času, vaši potřebu neustálé zábavy a pobavení.

Ve druhém díle se budeme věnovat efektivnímu využití času. Doufám, že vás tento článek zaujal stejně jako mě :)

Přečtěte si pokračování série Teorie grindu »

Podobné články
Komentáře
  • 13.08.2010
    3coolin

    Ti nejlepsi jsou nejlepsi, pze cvici nejvic - ano, nicmene cvici nejvic, protoze jsou pro danou vec zapaleni a zkratka je neuveritelne bavi :) Jinak dobry motivacni, vseobecne platny clanek, at uz jde o jakykoli obor ci odvetvi :)

Přihlaste se nebo se zaregistrujte, pokud chcete přidat svůj komentář
Promo akce
Hrajte o sto iPadů 2
PokerStars Vstupní bonus:
100% až do $600

Nikdy nebylo jednodušší získat Apple iPad 2. Stačí pouze hrát v nové sérii Sit & Go turnajů v Arena 2 na PokerStars.com, která vede až do „Každodenních finále“ a bojovat o iPady i peněžité odměny.

Celý článek » Další promo akce »
Diskuzní fórum
Téma Odpovědi Posl. příspěvek
Redbet LIVE Malta Poker Festival 10-18.10. 2016 1 KartacOstrava1 Rok, 5 měsíce, 1 týden, 6 dny, 17 min.
Redbet Hunter 4.000.000 Kč (22.07-01.08 Olomouc) 5 KartacOstrava1 Rok, 6 měsíce, 1 týden, 5 dny, 12 hod., 24 min.
Redbet Weekend Ostrava 20-26.7.2015 1 KartacOstrava2 roky, 7 měsíce, 3 dny, 20 hod., 55 min.
Zobrazit všechny příspěvky »